ÚT 31. 10., 16:30, Modrý sál (v bloku s filmem Rotmistr Pilecki)

Režie: Maksymilian Bednarz, Polsko, 2018, 36 min.

Poláci šeříkové květy na sovětské tanky neházeli. Po výmluvné zkušenosti z právě skončené války správně považovali sovětské komunisty za stejné nebezpečí pro Polsko, jako byli poražení nacisté. Inscenovaný dokument ukazuje příběh partyzánské jednotky působící na Lublinsku, která po skončení druhé světové války nesložila zbraně, ale pustila se do boje proti komunistickému režimu. Jednotka je dopadena a rozbita a její přeživší členové jsou zatčeni a vystaveni krutému mučení.

Přestože úřady od počátku mobilizovaly proti partyzánům značné síly, řady odpůrců komunistického režimu se stále rozrůstaly. Vojáci útočili na vojenská stanoviště, bojovali se Sověty a osvobozovali vězně. Někdy se mstili udavačům. Stávalo se, že při těchto akcích umírali náhodní lidé, což pomáhalo komunistům nazývat partyzány bandity. Ještě v roce 1947 bojovalo v lesích více než 10 000 vojáků. Snímek pomocí modelového příběhu postihuje poválečná dramata příslušníků podzemní Zemské armády a ukazuje je na místech, kde skutečně tekla krev – mimo jiné v borových lesích v Zawieprzycích či ve sklepeních vazební věznice v Lublinu.  

Maksymilian Bednarz

Narodil se 20. června 1987, v současné době žije v Lublinu. Od roku 2013 natáčí a připomíná polskou historii. Je autorem historických rekonstrukcí s tematikou novodobých polských dějin, ale i hudebních klipů a dokumentárních a vzdělávacích snímků pro IPN (polský Ústav paměti národa). Za jeho práci mu byla udělena státní medaile Pro Patria.